RNDr. Jiří Kulich

Jiří Kulich žije v Horním Maršově, vystudoval biologii a pedagogiku na Univerzitě Karlově a celý svůj profesní život se věnuje vzdělávání o životním prostředí a udržitelnosti. Narodil se v roce 1961 v Sušici. S manželkou Hanou prožili většinu života ve východních Krkonoších, nejprve na Rýchorské boudě a poté v Horním Maršově, jsou zde přes 30 let hybateli společenských a kulturních akcí, péče o památky i okolní krajinu a také udržitelného turismu. Vychovali tu i dvě dcery, které se dnes věnují vzdělávání. Společně založili jedno z prvních a nejvýznamnějších středisek ekologické výchovy v ČR, v němž Jiří Kulich působí jako ředitel. Je také dlouholetým zastupitelem ve své obci. Do veřejného dění se zapojuje i v dalších rolích – spolupracuje s řadou organizací občanské společnosti, působí ve Výboru pro životní prostředí a zemědělství krajského zastupitelstva,  je místopředsedou Výboru pro vzdělávání Rady vlády pro udržitelný rozvoj a místopředsedou Vědecké sekce Rady Krkonošského národního parku. Vzdělává učitele, věnuje se místně zakotvenému učení. V roce 2004 získal se svou ženou Cenu Josefa Vavrouška, v roce 2005 Cenu ministra životního prostředí. 

Pro mne jsou důležité stejné věci v osobním, v profesním i ve veřejném občanském životě – ty, které souvisí s kvalitou života, a to nejen nás teď a tady, ale především budoucího života našich dětí, vnoučat, pravnoučat –  včetně těch mých! Jsou to podle mne tři věci –  stav prostředí, stav vzdělávání a stav občanské společnosti. Za prvé větší prioritu musí dostat předcházení a řešení takových problémů jako je úbytek vody v krajině, úbytek půdy i pestrosti života. Za druhé potřebujeme podporovat hustou a rozmanitou síť vzdělávacích příležitostí a zároveň pracovat na zvyšování jejich kvality. Od škol a školek v malých obcích, které jsou zásadním prvkem obecního života, po střední školy vychovávající tvořivé, podnikavé a odpovědné tvůrčí osobnosti tak, aby dobrou alternativou pro děti byla každá veřejná škola. Moje zkušenost říká, že někdy může stačit zdánlivě málo, třeba  sejmout z ředitelů a učitelů zbytečnou administrativu a dát jim podporu a motivaci, aby vyrůstali v pedagogické lídry. S tím souvisí do třetice i to, že potřebujeme posilovat přesvědčení lidí o tom, že mohou mít na veřejné věci vliv a měnit je k lepšímu – že pro to existuje prostor, je o to zájem a je to potřeba.